O všem dohromady: )

V poslední době se pár lidí ozvalo, proč už nepíšu blog. Proč? Jednoduše proto, že jsem líná: )) Párkrát už jsem měla něco rozepsaného, promyšleného, ale nějak jsem to prostě nedotáhla až k tomu, to dokončit.

Nicméně jsem teď vaším zájmem motivovaná a řekla jsem si, že nejdu spát, dokud nenapíšu, co jsem tu v poslední době dělala a co nového v Chorvatsku! A protože toho je hodně, rozdělím to po kapitolách, abyste to čtení nevzdali rovnou a porcovali si to třeba po dnech: ))

1) Coaching Flow Training

Na konci května jsme organizovali trénink pro lidi, kteří se chtějí naučit něco o koučování. Já jsem to měla z velké části organizačně na starost, takže dost zajímavá zkušenost!

Kapitola sama pro sebe bylo ubytování, kdy najít místo s dostatečným počtem míst, soukromím a tréninkovou místností vypadalo jako mission impossible. Nakonec jsme se domluvili s hostelem v Zadaru, který se ukázal jako skvělá volba, ale stálo mě to dost nervů než padlo tohle rozhodnutí!

Další o co jsem se starala byla propagace, takže obepisování všech možných lidí a organizací a publikování článků a odkazů, atd., moje asi nejvíc neoblíbená činnost, nikdy nechci pracovat v PR!

Ale protože propagace fungovala, lidi se ozývali a já jsem měla na starost jejich přihlášky a případné dotazy, atd.

Lidi evidentně nečtou informace pořádně, protože 2/3 přihlášených byli překvapení, že je to placený trénink, protože si mysleli, že je to přes Mládež v akci a že to je přece hrazené. Takže byla celkem otrava vysvětlovat pořád dokola, že ne, že tohle je nezávislý trénink a že si to platí sami. No co už, poučení pro příště na který informace se zaměřit.

Celkově se to ukázalo jako větší sranda než jsem očekávala, například proto, že se nám přihlásilo asi deset Nigerijců s pochybnou angličtinou, co mě urgovali pokud jsem do půl hodiny neodpověděla na jejich mail. Zkušenost je taková, že trénink pravděpodobně používají jako zástěrku pro to, získat víza do Evropy, takže jsme se jich pak slušně zbavili. Kolem zařizování víz bylo každopádně věcí spousta, další s kým jsem to řešila byla například dvojka z Ghany, kdy mi borec každej den volal, aby se ujistil jak to probíhá! Ti bohužel víza nedostali, byť jsme se snažili a věřím, že by na trénink opravdu přijeli.

Ve výsledku jsme měli 16 účastníků z Bulharska, Egypta, Maďarska, Palestiny, Irska, Itálie, Dánska, Chorvatska a Česka (ano ano, moje propagace zafungovala a přijela kamarádka Gabka z Brna a dvě holky, se kterýma jsem před časem byla na kurzu Lipnice), takže celkem pestrá směska.

Trénink byl skvělý, blízkost moře tomu dodala pohodovou atmosféru (byť jsme s účastníkama museli vést diskuze o délce jejich pauz, protože chcou mít čas na pláž, atd: ) a myslím, že celkově byli všichni spokojení! My jsme s týmem byli o něco víc busy, ale i tak jsem stihla koupání a Zadar, paráda: )

Fotky tu

2) C´est is d´Best streetart festival

V půlce června probíhá v Záhřebu veliký streetartový festival a Syncro se na něm letos podílelo zapojením 20 EVSerů z 10 různých zemí, kteří přijeli na měsíc. Projekt tohohle typu byl pro všechny novinka, takže to podle toho vypadalo! Zmatky, všude spousta lidí, změny na poslední chvíli, častá komunikační nedorozumnění...no někdy nám to dávalo dost zabrat, obzvlášť když jsme se snažíte pracovat, kancelář je plná, pořád někdo přichází a odchází, dva lidi diskutujou nad fotkama, další dva nadávají na jídlo v menze, další hraje na violu, atd...no zvěřinec to byl slušnej: ) Zároveň ale taky příjemný zpestření našeho zaběhnutého kancelářského fungování, noví lidi, pořád se něco dělo a tak.

kuchyň, původně

Festival sám o sobě byl supr, vyšlo to zrovna na ty letní vedra, což je přes den děs, ale večery v parcích byly dost parádní: )

My čtyři EVSeři jsme nakonec projektu moc zapojení nebyli, spíš jsme tak nějak logisticky pomáhali, tak už jsme si z toho pak dělali srandu, že jsme tam za kuchařky, protože jsme chodili ráno chystat snídaně a tak. Občas jsme se nad tím vším chytali za hlavu, ale co už, zkušenost!

Další fotky tu

3) ARTichoke festival

A poslední větší věc, o které chci určitě napsat, je ARTichoke, moje dítě, které tu teď úspěšně roste a vyvíjí se: )

Na podzim jsme psali projekty na lokální grant od města Záhřeb a můj byl, překvapivě, jako jediný schválený. To jsme se dozvěděli v dubnu, půl roku po odevzdání projektu, kdy už nikdo nevěřil, že z toho něco bude. Moje první reakce byla šok a panika, že to teď fakt musím udělat a že vlastně netuším jak se to dělá!: ))

Ale potom jsem se uklidnila a řekla si, že je to supr příležitost něco vytvořit prakticky od nuly a že to vezmu jako výzvu.

Co že to je? Nápad jsem převzala od brněnského Youth for You(th) festivalu, který jsme v Brně viděla a přijde mi super. Jde o to, vytvořit prostor pro mladé lidi, ve kterém můžou ukázat svůj talent, v hudbě, tanci, divadle, fotkách...čemkoliv.

Takže teď plánuju a vymýšlím a rýsuje se to víc než dobře. Zapojila se do toho se mnou Dori, do týmu se přídali nějací další chorvatští dobrovolníci, našli jsme skvělého kluka, který nám dělá krásný design a web, Gabka z Brna, co dělala několik let koordinaci Youth for You(th) mi radí a podporuje mě na dálku, zkontaktovala jsem se s jedním z organizátorů Cest festivalu, co mimo jiné dělá spoustu dalších akcí v Záhřebu a ten mi taky dal spoustu rad, plus kontakty na lidi, které se určitě budou hodit a tak...tak se to všechno tak nějak pěkně skládá, dneska jsme to pustili do světa, tak jsem měla chvilku euforie nad tím, jaký supr věci dělám a jak jsem šikovná: ))

 Zatím se na nás můžete podívat tu:

https://www.facebook.com/pages/ARTichoke-festival/445515692250376?fref=ts

Držte nám palce, ať se to i dál vyvíjí a roste a rýsuje!

4) Co dělám ve volném čase

Pravda je, že někdy máme pocit, že se z našeho dobrovolničení stala velká část našeho života a tím, že jsme pořád spolu nebo s lidma z práce, moc volný čas nemáme a naše diskuze i u piva sklouzávají k pořád těm samým tématům, které se nebezepečně točí kolem práce!

Tak se proti tomu snažíme trochu bojovat, více či méně úspěšně.

Jak teď byly vedra, chodila jsem se skoro každý den koupat na Jarun, místní jezero. V kombinaci s horkem a spoustou lidí všude to občas byl i takovej útěk do klidu, kterej jsem docela potřebovala. Je to taková lepší přehrada, o dost čistší. Paradox je, že když Chorvatům řeknu, že se tam koupem, tak kroutí hlavou a říkají, že v něčem tak špinavým by se oni nekoupali a že oni jezdí k moři. Tss, to neviděli mezibořskej rybník! Vždycky si vzpomenu na táborová léta a bahno po kotníky a musím se smát.

Minulý víkend tu Dori měla na návštěvě bandu kamarádů z ČR, tak mě přibrali do bandy a bylo to supr, dost sranda, připomněli mi kluky napajedláky za jejich mladých let (Zdravím Napajedla!: )), tak  jsme si to dost užili.

No a tenhle víkend, vlastně už zítra, protože je tu ve čtvrtek svátek a na pátek jsme si domluvili volno, jedem k moři, woohoo! Máme úplně nejzlatější paní domácí, která má dům v Trogiru a před časem nám nabídla, že tam určitě musíme jet. Tak jsme toho využili a zítra vyrážíme, nemůžu se dočkat!

5) Moje další plány

Nevím jak se to stalo, ale máme za sebou už skoro 9 měsíců a moje EVS se pomalu chýlí ke konci. Tak se mě pořád někdo ptá, co mám v plánu dál. No, plány jsou různé, uvidíme co z nich reálně bude: )

Ráda bych zůstala o něco dýl v Chorvatsku, takže jsem napsala dvouměsíční podzimní projekt v rámci Mobility pracovníků s mládeží, který pokud vyjde, tak tu budu dýl, s plánem, že to co se tu naučím implementuju v ČR, ve spolupráci s brněnskou organizací Be International.

Další projekt na týdenní výměnu mládeže, který jsem psala už dřív, byl schálený (juch!), takže jestli vyjde podzim, v lednu na to navážu tímhle, pokud ne, tak uvidíme: )

Hotovo, juchu! Zvládli jste to dočíst až sem?: )

Step-up! trénink

za náma náš slavný bilboard!

Máme za sebou první trénink Syncra v Chorvatsku, kterého jsme se my všichni EVSeři účastnili. Myslím, že už všichni víte, co Syncro dělá, ale pro jistotu znovu upřesňuju, ať to dává smysl. Tréninky jsou na téma osobnostního rozvoje, podle specifické metody, kterou vyvinul jeden pán v jižní Africe, potom ji převzali v Holandsku a od tam se začala šířit dál v Evropě, mimo jiné i do Chorvatska, kde se do organizace těhle tréninků pustili Maja s Jurou. Tréninky jsou dva, First Step/Basic Training, základní trénink, který se věnuje tomu, jak vnímáme realitu a jak s ní pracujeme a Next Step/Advanced Training, který navazuje na Basic a je hlavně o vztahu sama se sebou, rolích, které v životě hrajeme a o tom, co pro nás funguje a co ne (je to srozumitelné? Pořád mi dělá problém to nějak jednoduše definovat). Někdy jsou tréninky dělané jako nezávislé, kdy se může přihlásit kdokoliv, ale musí si to i zaplatit, někdy jsou dělané v rámci Mládeže v akci, čímž pádem jsou náklady z velké části pokryté.

To je i případ Step-up! projektu, Basic Trainingu doplněného o téma tance a střetu moderního a tradičního. Trénink byl určený pro účastníky z Polska, Maďarska, Rumunska, Turecka, Španělska a Chorvatska. Takže docela slušná směska, opepřená faktem, že polovina turecké a španělské skupiny neuměla anglicky prakticky ani slovo! Ale poradili jsme si, překladem, rukama nohama, chabou španělštinou, atd.

Jak takový trénink vypadá? Nebudu vám popisovat jednotlivé aktivity, to nemá moc cenu a taky to nechci prozrazovat, spíš vám doporučím, ať na nějaký jedete sami a zažijete si to, protože to fakt stojí za to! Jenom zhruba, projekt byl čtrnáctidenní, což je poměrně dost dlouhé. Prvních pět dnů je věnovaných části osobnostního rozvoje, jsou položené základy toho, na čem Synergy staví a co chceme účastníkům předat, skrz různé aktivity, diskuze, atd. Potom byla taneční a workshopová část, kterou měli na starost sami účastníci (a připravili skvělé věci!). Dál chystali taneční představení, které potom prezentovali v kulturním domě v Bjelovaru, což je město, kde jsme projekt původně měli mít. A protože Syncro dělá věci jenom ve velkém a obzvlášť pokud má na starost koordinaci Tanja, byly v rámci představení domluvené další folklórní skupiny, jedna taneční a jedna hudební, celé to mělo celkem mega propagaci (i bilboard jsme měli!) a taky pozvaná média, které k našemu překvapení opravdu dorazila. Takže účastníci dávali rozhovory pro televizi, o tréninku vyšlo několik článků na různých webech, v novinách, v rádiu taky cosi myslím bylo, no Národní agentura, která má projekty na starost a hodnotí visibilitu bude mit určitě radost!

Jeden z článků a fotky tu, pro ty, které by to zajímalo: http://www.nula43.hr/vijest/pola-europe-u-bjelovaru/

A možná si říkáte proč takové haló kvůli nějakému amatérskému vystoupení? Jednak je to samozřejmě dobré promo, ale jednak to vnímám jako docenění práce účastníků, kteří, přestože měli na připravu svého představení jenom jeden den, připravili úplně skvělou věc!

Znovu jsem se přesvědčila, že nic není nemožné: )

závěr vystoupení, skvělá Mutlu z Turecka

S Dori jsme byly v týmu, protože jsme tenhle trénink už absolvovaly, Alex a Veronika byli jako účastníci. Pro mě to byla úplně nová zkušenost, naprosto odlišná od zážitkovek, táborů a teambuildingů, které jsem kdy organizovala. Tenhle trénink není o plánovaní programu, aktivity jsou dané a většinou je vede hlavní trenér, ale je to hodně o precizní připravenosti všeho, do detailů, o způsobu komunikace s účastníky, atd. První dny byly opravdu nabité, program od rána do noci a ve chvílích kdy mají účastnící pauzu, tým chystá věci na další aktivity, takže jsem měla pocit, že ani jít na záchod nemám čas: ) Tým asistuje, ale aktivit se přímo neúčastní, což je taky něco úplně jiného než jsem zvyklá. Trochu jsem se bála, že to bude nuda, ale naopak. Celé to pozorovat bylo neuvěřitelně zajímavé a prožitkově silné, což jsem naprosto nečekala. Celkově my tyhle věci hrozně dávají smysl a přijdou mi použitelný v reálným životě, což je skvělý. A je supr pozorovat účastníky, co si z programu berou, jak reagujou, jak se postupně odhodlávají pouštět se do věcí a tak. No jsem zase úplně nadšená, jak jinak: )

EVS training a co jsem si tam uvědomila

 

Minulý týden jsme absolvovali pětidenní trénink pro čerstvé EVSery v Chorvatsku. Neměla jsem od toho žádný velký očekávání, čekala jsem teorii na téma EVS a spíš nudu, ale těšila jsem se, že potkáme další dobrovolníky. Celkově to naprosto předčilo moje očekávání! Program byl propracovanej a přínosnej, ubytování a jídlo luxusní, k dispozici bazén a jako bonus skvělá banda 20 lidí z různých koutů Evropy.

No, ale nemám v plánu vám popisovat co jsme kterej den dělali, jedli a pili (to byste mi moc záviděli: ), ale spíš se podělit o dojmy a myšlenky, který jsem si zapsala už v průběhu tréninku, bezprostředně po workshopech, kde jsme  se těmhle věcem věnovali.

Proud to be a volunteer!

Uvědomila jsem si, jak obrovskou hodnotu má dobrovolnictví a jak jsem hrdá na to, že jsem toho součástí.

Být obklopená lidma, kteří jsou všichni dobrovolníci mi umožnilo uvědomit si jaká síla v tom je. A možná si říkáte "Joo, chodím si odpoledne hrát s dětma, co z toho?" Blbý je to, že tady ty různý volnočasový aktivity jsou často hodně podceňovaný a braný jako něco, co lidi dělají pro zábavu, což se nějak úplně nedá spojit s tím, že by to mohlo mít nějakej velkej význam.

A přitom tohle jsou věci, který mají vliv a dopad. Proč? Lidi dělají něco, protože je to baví, protože to chtějí dělat a ne proto, že jsou za to placení a proto musí. A tím pádem to má obrovskej potenciál, protože je v tom to osobní zapojení a chuť to dělat.

Pro mě samotnou je to hodně o tom, uvědomit si, co je vlastně dobrovolnictví. Na první pohled se to zdá jasný, ale když se nad tím trochu zamyslíte, tak to není úplně jednoduchý definovat. Pro mě je dobrovolnictví spojené s tím, že je to něco bez finanční odměny, co by mělo být orientované na druhé, nesobecky.

Je potom dobrovolná práce když tady v Chorvatsku dostávám grant a tím pádem i nějaké peníze? Nakolik to, co děláme dobrovolně, děláme opravdu pro ostatní a nakolik to děláme pro sebe?

Ano, třeba oddíl jsem vedla, protože mě bavilo jezdit na výlety a protože jsem měla ráda lidi, kteří v oddíle byli, takže jo, sobecká orientace na vlastní zájmy v tom je určitě. Stejně tak jako ISC, nebo m2m nebo cokoliv jinýho. Ale to se nemusí vylučovat s tím, že zároven dělám něco pro ostatní.

Definice dobrovolnictví podle OSN to podle mě dobře vyjasňuje:

1) Aktivita není vykonávaná primárně z finančních důvodů, ale pokrytí výdajů a případně drobná odměna je povolena.

2) Svobodná vůle k vykonávání činnosti

3) Činnost by měla přinášet užitek hlavně druhým, i když je uznáno, že dobrovolnictví přináší užitek i dobrovolníkovi samotnému.

Anglická verze tu, českou jsem nenašla, tak omluvte můj kostrbatý překlad: )

http://eyv2011.europak-online.net/wp-content/uploads/2010/11/UN-definition-volunteering.pdf

Na téma dobrovolnictví jsme měli jeden tématický blok a kromě teorie jsme se bavili o tom co kdo dělá a byla jsem dost ohromená pestrostí. Pár příkladů pro představu: Turek co v rámci klubu fotbalovejch fanoušků chodí sázet stromy a za pacientama do nemocnice, Arménka Veronika, která byla součástí organizace proti týrání vězňů, Španělka, která s kamarádama zorganizovala vánoční akci pro seniory (hudba, přáníčka, cukroví,atd.)...to prostě může být úplně cokoliv a není to nijak náročný. A pravdou je, že to má význam. Dobrovolnictví má vliv co se ekonomie týče, stejně jako se odráží v tématech lidských práv, sociální inkluze, neformálního vzdělávání, ochrany prostředí a mnohých dalších. No víc se do toho pouštět nebudu, pokud by vás zajímalo víc teorie, ráda vás nasměruju.

A co děláte vy? Ještě nic? A není čas začít? Vřele doporučuju: )

Učení jako permanentní proces

EVS má mít kromě dobrovolnictví taky významný vzdělávací a seberozvojový aspekt. Hodně se pracuje s tématem stanovování si cílů, sebereflexe vlastního rozvoje, definování konkrétních zlepšení v konkrétních kompetencích, vytváření „learning plans“, atd. Ze začátku mě to občas otravovalo (protože v Syncru s tím pracujeme opravdu hodně), ale postupně zjišťuju, že to opravdu má dopad a smysl. Mám pocit, že jsem v permanentním procesu sebereflexe nad tím co dělám, proč to dělám a co z toho o sobě můžu zjistit. Nikdy jsem neměla tak intenzivní pocit, že se prakticky pořád něco učím a mám prostor učit se v každé situaci, pokud jsem si schopná pro to vytvořit podmínky a být tomu otevřená. A tím, že si oblasti a témata, kterým se chci věnovat, nastavuju sama, mám opravdu možnost dělat to, co považuju za přínosný, takže to má daleko do školních studií. Možná nechápete co tím myslím, že? Já mám sama trochu problém to popsat, tak to snad nevyzní moc zmateně. Tak například anglicky umím a jsem si v tom hodně jistá. Jsem ale taky schopná mluvit jednoduše a srozumitelně tak, aby mi rozuměli lidi co mají horší angličtinu? A nebo jsou situace a aktivity, který už jsem zažila a znám a moje tendence je říct si, "aaa, to už znám, to vím jak bude, to je nuda" ale uvědomila jsem si, že to tak nikdy není a že vždycky je prostor něco si z toho vzít, jiný podmínky, jiní lidi, jinej úhel pohledu...jenom tomu musí být člověk otevřenej.

No, ráda si o tom s váma víc povykládám osobně, když to po sobě čtu, tak si úplně nejsem jistá, jestli srozumitelně formuluju to, co chci: )

Interkulturalita

Další téma, u kterýho jsem nejdřív měla pocit, že už jsem přednášky slyšela stopadesátkrát, že jsem v zahraničí byla hodněkrát a že mě na tom nemá co překvapit. Opak je pravdou. I tohle teď víc vnímám jak permanentní proces, kterej probíhá na spoustě úrovní. Člověk si třeba říká, joo, byla jsem rok ve Francii, umím jazyk, vím, že jí sýry a pijou víno, atd. Ale pořád je toho tolik, čemu nerozumím. Proč dělají některý věci tak jak je dělají? Jaký to má důvody? Kde to pramení?

To samý s tématem kulturního šoku, oblíbeným výrazem používaným v kontextu jakýchkoliv mezinárodních výměn a studií.  Před odjezdem jsme o tom mluvily s mojí koordinátorkou a já jsem říkala, že je to v pohodě, že s tím problém nemám, žila jsem na různejch místech a vím co čekat. Tak tahle fáze se prý oficiálně jmenuje denial/popření a je to jedna z etnocentrických reakcí na kulturní rozdíly.

Uvědomila jsem si, že takovýhle témata dostávají mnohem reálnější kontext ve chvíli, kdy je člověk v nové zemi a je pohromadě s lidma ze spousty dalších států, protože ty perspektivy a pestrost pohledů na tu samou věc jsou opravdu různorodý a nikdy mě nepřestanou překvapovat. A všechna ta teorie o multikulturalitě se najednou ukazuje jako věc, která má reálnej prostor v našich životech, i když jsme třeba lidi co umí jazyky, cestovali a mají pocit "I have already seen it all". Protože pak třeba zjistíte, že spoustu lidí udivuje, že si zouváte boty u dveří, že si při přání k narozeninám třepete rukou a nebo že večeříte už v šest. Jsou to detaily, ale je toho spousta a naučit se s tím fungovat a zbavit se typickýho „No jo, prostě Španěl“, není jen tak.

...No, myslím, že by ze mě autoři EVS měli radost: ) A samotnou mě překvapuje, jak intezivně a reálně prožívám témata, který mi vždycky přišly spíš jako hromada teoretickejch blábolů. Ale je to tak a je to pro mě natolik podstatný, že o tom i na blog píšu.

A stejně jako vždy, ocením vaše reakce, nápad,y postřehy, myšlenky a dotazy: )

Co já tu vlastně dělám?!

Další článek není zoufalým výkřikem do tmy, ale snahou vysvětlit náplň mojí práce. Protože při každém skype hovoru slyším to samé: „Kači, prosím tě, co ty tam teda vlastně děláš?“. Takže je asi čas to veřejně vysvětlit, abych se vyhnula individuálnímu odpovídání na to samé dokola! Normálně bych se cítila trochu dotčená, že moji nejbližší pořád neví, byť už jsem o tom mluvila několikrát, ale vzhledem k tomu, že moje sestra byla docela nedávno na stáži ve Španělsku a já prakticky doteď nevím, co byla každodenní náplň její práce (promiň Šur, pamatuju si akci s palačinkama pro děti a psaní projektu!: )), tak se dokážu vžít do pohledu z druhé strany.

Je to hodně podrobné, takže těm, kteří nepotřebují detaily, doporučuju přečíst jenom nadpisy: ))

Náplň naší práce/dobrovolné služby je pestrá, takže jsem to rozdělila do kategorií, abyste to čtení nezabalili rovnou, můžete takhle číst každej den kousek a budete líp vědět, kde jste skončili: )

• Koordinace projektů

Jednou z pravidelných věcí, kterým se věnujeme jsou projekty v rámci programu Mládež v akci. Myslím, že hodně z mých vrstevníků v ČR ani tady v Chorvatsku pořádně neví co to je, což je hrozná škoda, takže se to tady pokusím trochu popsat a namotivovat vás, ať taky někam jedete: )

Jedná se o mezinárodní výměny a tréninky, většinou týdenní, kde se sejdou účastníci z několika zemí a věnujou se nejrůznějším aktivitám na všechny možná témata od ekologie, přes outdoor po média. Jde vždycky o neformální vzdělávání, takže pestrý věci, workshopy, diskuze, hry, aktivní zapojení, atd. Taková zážitkovka v angličtině obohacená o multikulturní a cestovní rozměr. Parádní věc, velký potenciál se něco naučit a dozvědět zábavnou formou, a ještě parádnější je, že je to podstatně dotované z fondů EU, takže většinou účastníci platí akorát 30 % cestovních nákladů, což je ve výsledku poměrně směšná částka a může si to tak dovolit i chudý student. Pokud byste chtěli někam vyrazit, doporučuju vaší pozornosti například Evropské centrum mládeže Břeclav, http://www.eycb.eu/, kteří vysílají účastníky na obrovské množství programů a koordinuje to moje šikovná bývalá VŠ spolužačka Janča Parolková!

Syncro je taky partnerem v hodně projektech, což máme na starosti převážně my čtyři. V praxi to vypadá tak, že každý z nás se stará o konkrétní projekt, takže komunikuje s pořádající organizací, propaguje projekt na webu, FB a jinde, komunikuje s lidma, co chtějí na projekt jet, atd. Co se mi na Syncru líbí je, že se snaží zdůrazňovat vzdělávací rozměr těhle akcí a nechcou fungovat jenom jako levná cestovka. Což v praxi znamená to, že se taky scházíme s lidma předtím, než na projekt vyjedou, abychom se s nima pobavili, jaký mají očekávání a motivaci na projekt jet a potom se s nima sejdeme po projektu znovu, abychom zjistili, jaký to bylo, co se naučili a jak to můžou použít v praxi na lokální úrovni. Ideální verze je, že účastníci svoje přivezené nové znalosti opravdu prakticky využijí, například tím, že uspořádají nějaký workshop, akci, cokoliv. Takže tohle je jedna část naší práce, je to sice z velké části o mailování, ale to reálný setkání je moc příjemná věc, poslouchat zážitky lidí a jejich nápady mě osobně hrozně motivuje a pomáhá mi opravdu vidět smysl v tom co děláme.

• Projekty organizované Syncrem

Syncro taky organizuje svoje tréninky v Chorvatsku, nejbližší plánovaný bude v lednu. Jmenuje se „Step up!“ a je to tzv. First Step/Basic Synergy Training, což je jakýsi základní seberozvojový trénink, který se v rámci Synergy Group dělá (tzn. program a metody jsou dané a používané více organizacema v rámci Synergy). Na něj navazuje Next Step/Advanced Synergy Training, na který jedu v prosinci do Holandska jako účastník, woohoo!: ) No ale zpět k plánovanému lednovému tréninku. My s Dori budeme v týmu, protože jsme trénink už jako účastnice absolvovaly, Alex a Veronika pojedou jako účastníci. Jura a Maja jsou hlavní trenéři, Tanja s Dori to koordinují a zajišťují organizačně a přímo na akci budou v týmu další lidi, to je v řešení. Účastníci budou z Turecka, Španělska, Polska, Rakouska, Rumunska a Chorvatska. No a těším se na to velice a jsem hodně zvědavá na to, jak to bude probíhat!

•  PR a propagace Syncra

Další část naší práce je propagace a viditelnost organizace, takže chystáme nějaké úpravy webu, oživujeme FB stránku, plánujeme prezentace na školách, vymýšlíme letáky (velké veřejné díky Leně Křikavové, kterou jsem do toho na dálku zapojila!: ).

Vždycky jsem si myslela, že tohle rozhodně není oblast, která by mě bavila a zajímala, ale překvapivě jsem si v tom našla hodně věcí, který mě baví. Další supr věc je, že můžu využít veškeré svoje předchozí zkušenosti z ISC, m2m a organizování zážitkovek, takže se ukazuje, že moje roky strávené dobrovolničením v ČR se mi teď opravdu hodí!

• Naše místní projekty

Teď taky plánujeme místní projekty a píšeme na ně žádosti o grant na město. Nápadů máme spoustu, uvidíme kolik projektů se nám podaří dotáhnout do konce a potom bude záležet na tom, co bude schválené. V tomhle rozhodně musím přičíst Syncru další kladný bod, máme obrovskou volnost v tom, čemu se chceme věnovat a každý nápad je podpořený. Takže jsme si před časem udělali brainstorming na všechny možné akce pro mládež, které bychom mohli udělat, potom jsme si z toho každý vybrali to, na čem chceme pracovat a to rozpracováváme do detailů. Dori plánuje „Syncro Youth Club“, odpolední workshopy na různá témata pro mladou veřejnost, Alexův projekt se jmenuje „The Night Is Young“ a má to být alternativa k hospodám a alkoholu, takže série sobotních večerů typu taneční, noční výlet, noční sportovní turnaj, atd. Veronika se hodně zajímá o tématiku gender, takže plánuje něco na téma gender v pracovní sféře, o tom zatím úplně moc nevím. A já chystám něco jako festiválek pro mladé začínající umělce, inspirací mi je v Brně fungující Youth for You(th), jehož myšlenka mi přijde supr (další velké díky Gabce Bokové, které mi poskytuje rady i materiály! Konexe, které mi zatím chybí tady, doháním podporou mých skvělých brněnských kamarádů: )

• Ostatní

Další věci jsou různé drobnosti, které se v podstatě nedají zařadit do nějaké kategorie. Je to třeba malování chodeb: )) nebo jiné organizační věci kolem kanceláře a tak. Taky vaříme společné obědy, takže jednou za čas máme na programu nakrmení celé kanceláře: )

No, plánovala jsem taky trochu popsat, jak fungujeme v kanceláří a jak vypadají naše pracovní dny, ale tenhle článek už je i bez toho dost dlouhý a nechci riskovat, že se tu s tím budu vypisovat a nikdo to nezvládne dočíst do konce! Takže zase příště.

Každopádně od teď už očekávám, že znovu neuslyším dotaz „Co tam vlastně děláš?“ ale pouze konkrétní otázky na upřesnění věcí, které nebyly popsané dost podrobně: ))

O chorvatštině

Chorvatština je hrozně vtipnej jazyk. Překvapivě je pro mě poměrně dobře srozumitelná, psaná forma hlavně. Pomalu začínám chytat nějaký slovíčka z hovoru, plus plánuju s jednou Chorvatkou tandem, ona mě bude učit chorvatšinu a já jí francouzštinu, což je supr, tak to snad doladíme a klapne to! Protože je mi hodně nepříjemný, že nezvládám ani základní konverzace, třeba v obchodě nebo tak (no, pokud je to konverzace kdy akorát pozdravím, vyslechnu si částku, kterou mám zaplatit, poděkuju a rozloučím se, tak to už umím, ale jakmile přijde nějaká otázka, jsem ztracená!).

Docela si seznamování s touhle řečí užívám, pozoruju nápisy a krátký texty a bavím se, protože ty tvary nebo slova často připomínají češtinu, ale v úplně jiným kontextu. Někdy je to složenina, která mi připomíná český slova, někdy je to v podstatě úplně stejný slovo jako v češtině, u kterýho ale pak zjistím, že má úplně jinej význam.

Další věc je, že chorvatština nemá tvrdé y, takže pokud by vám přišlo, že v tom mám chyby, tak nemám: )

Začla jsem si to zapisovat a na seznamu vtipných slov mám zatím tyhle:

- Kolodvor – nádraží

- Bok! – Čau!

..a moje asi zatím nejoblíbenější slovo, zdrobnělina Bokič! / Čauky (nebo tak nějak). Koncovka –ič je prý regionální záležitost a dá se přidat ke kdečemu pro zdrobnění slova, což je docela vtipný, protože moje milá sestra neustále používá slova jako snídanič, toustič, rýmič,...tak to najednou dostává jinej kontext a vždycky když slyším bokič, kafič nebo něco podobnýho, tak si na ni vzpomenu: )

- Slastice – zákusky a slastičarnica – cukrárna (to slovo prostě úplně vystihuje podstatu cukráren, je to slast!)

- Plivalište – koupaliště

- Lozinka – heslo

- Grčka – Řecko

- Muški, muškarci – muži

- Dečki – kluci 

...oba dva výrazy jsou v českém kontextu pro chlapy značně nelichotivé! Ale holky  si taky moc nepomohly, v chorvatšině cure (výslovnost stejná jako psaná forma: ) 

- Zloupotreba – zneužití

- Rukochvat – zábradlí

- Kikiriki – arašídy (jako fakt!)

další kategorie jsou slova, který jsou stejný jako v češtině, ale znamenají něco jinýho.

Co byste řekli že je godina? Jasná hodina že? Kdepak, znamená to rok!

A co třeba slovo strast? Znáte? V chorvatštině je to vášeň, nadšení.

A nejvíc mě fascinují jména měsíců!

srpanj – červenec

rujan – září

listopad – řijen

Napadá vás někoho nějaký logický lingvistický vysvětlení proč to je posunutý? Protože mě by to opravdu hodně zajímalo!

A na závěr fráze z mojí příruční knížečky chorvatštiny (díky Šári!), schválně jestli víte co to znamená (bez google translate samozřejmě!)

Prevarili ste se. ( nápověda, s vařením to nemá nic společnýho)

Kdo to uhodne má bod, plus další bod za to, že to dočetl až do konce a navíc za reakci (činím pokusy o zinteraktivnění blogu, jsem ráda jestli to čtete, ale budu ještě raději když se i třeba ozvete co nového u vás: )

Meet my colleagues !

Včera jsme v práci natočili krátký video pro Veroniku (ta naše Arménka, pořád tu není, protože řešení víz je nekonečný) a říkala jsem si, že vám ho vlastně taky můžu ukázat. Takže máte jedinečnou příležitost podívat se jak vypadá Syncro office a kdo jsou moje kolegové!
Nečekejte žádnou velkou uměleckou hodnotu, nebylo to původně zamýšlené pro sdílení s dalšíma lidma, ale pak jsem si říkala, že to využiju, protože by vás to taky mohlo zajímat.
Takže tak, tu to je:
http://www.youtube.com/watch?v=mzOFUK6R1nw

S kým a kde bydlím, žiju?

EVS dobrovolníci jsme tu čtyři, všichni začínáme stejně a zároveň jsme první dobrovolníci v téhle organizaci (což je super, nemají nás s kým porovnávat: )

Je tu se mnou ještě další Češka Dori (shodou náhod studovala v Brně na FSS a máme i nějaké společné známé, svět je malý!), Španěl Alex a později přijede Arménka Veronika, má problémy s vízem. Pro tenhle pobyt potřebuje pracovní vízum, ale zároveň v rámci EVS je v podstatě zakázané pracovat, takže musí žádat o výjimku, v Arménii není chorvatské velvyslanectví, takže se to řeší ještě přes Řecko, no neuvěřitelná byrokracie, myslím, že si pořádně neuvědomujem jak to máme v rámci EU jednoduchý!

během malování chodeb v budově kanceláře Syncro

Syncro se nám postaralo o byt, kde bydlíme společně, což je super. K mé velké radosti máme každý vlastní pokoj, psychicky jsem se připravovala na spolubydlení, takže tohle je opravdu lepší verze. Je součástí starýho domu, tak jsme trochu řešili zimu a topení, ale vypadá to, že tu nakonec nezmrzem.

naše nová adresa!

 

Pokoje jsou vybavené hodně nadivoko, směska nábytku co kde našli, ale už se mi to myslím podařilo dost zútulnit, vylepila jsem fotky a obrázky a jsem jako doma: ) Taky jsme prohrabali půdu a objevili různé poklady, paní domácí je velice vstřícná, tak je to fajn. K naší smůle není v Chorvatsku Ikea, která by se nám velice hodila, prý ji staví, smůla no.

moje

Bydlíme v úplně super oblasti, cca 15 minut tramvají do centra města a jinak všechno kolem po ruce. Po prvním průzkumu jsme spočítali, že ve vzdálenosti cca 5 minut chůze máme supermarket, další menší obchod, dvě pekárny, dvě drogerie, trh s ovocem a zeleninou, spoustu barů a restaurací a kdejakých dalších podniků, paráda! Pekárny a obchody jsou fakt na každým rohu, moc nechápu jak se můžou uživit, ale pro nás jako zákazníky je to rozhodně příjemný.

výborný trhy, Zelňák se může jít celkem zahrabat

Naše nová adresa je: Trakošćanska ulica 25

                                 10000 Zagreb

                                  Croatia

 ...můžete mi posílat pohledy, dopisy, balíky: ))

A samozřejmě jste vítaní na návštěvu, doprava z ČR je sem docela jednoduchá a byt máme prostorný: )